Zen trip 2020 - a jak to vlastně dopadlo

Zdravím všechny! Trochu mi to tu umřelo - teda, oprava. Umřelo mi to tady. Za to se moc omlouvám. Po Zen tripu jsem byl tolik nabit energií, že jsem na blog úplně zapomněl. Jeho existence mi byla připomenuta tím, že si několik lidí vyloženě stěžovalo, že jsem tu nechal velký cliff hanger a neřekl jsem, jak to vše vlastně dopadlo. Tak hurá na to!

Začneme tam, kde jsem skončil - tedy na hranicích, u předražené pumpy. Mimochodem - dodnes nejdražší naftička, jakou kdy Bubla dostal, s vyjímkou výjezdu do Švýcarska. O tom, snad již brzy :)

Cesta byla na pohodu, minimální provoz. Ten přišel až v Blavě. A následoval jeden z nejšílenějších kousků “dálnice”, jaký jsem kdy absolvoval. Tři pruhy, kdy ten pravý nahrazoval odstavný pruh. A všichni jeli jak ďasové! Na to, že mám RSo, byl jsem jeden z těch pomalejších. Slováci si asi na rychlostní limity moc nepotrpí.

Po vypadnutí z dálnice, následovala milá RZtka, ačkoliv spíše letiště. A pak již cíl. Přivítání, pořádná sprcha a zasloužilý spánek na gauči :)

Následujících pár dní, no, řekněme, že si z nich moc nepamatuji. Né že by se moc pilo, ale vypnul jsem “blogařský” režim. Nějaký film, nějaké deskovky, nafukování balónků, čajík a takovéhle věci. Jo a sushi!

Také jsme po cestě navšívili nějaký street food festival. Kde se zrovna na pódiu ptali, kdo je tu z co největší dálky Když se přihlási někdo z Prahy, tak po troše přemlouvání, jsem se dal přemluvit k tomu, abych se přihlásil. Pár otázek na pódiu, strašná bžunda a výsledkem byl voucher asi za 5 EUR na ochutnávku jídla, z některého z festivavlových stánků. Traumátko, které už jsem skoro vytěsnil z hlavy, ale gioza za to stála :)

No a oslava? Moc fajn. Cidery, dortík a tak. Skvělá tečka, po Zen tripu, říkal jsem si. Jenže to jsem ještě nevěděl, že se dám přemluvit k výstupu na Zobor - kopec vedle Nitry. Dost vysoký.

Tím začal můj předposlední den na Slovensku.

Ve zkratce. Bylo horko, málo vody, ale chuťi jsem měl dostatek! Nezahanbil jsem se, nicméně kamarádka neměla radost, že se tahle věc podnikala.

První zastávkou byly Bílé skály - skalní výběžek, který jsem objevil náhodou na mapě, když jsme se téměř ztratili a hledali jsme cestu nahoru. Výhled byl překrásný:

Pak se kopec stal ještě více příkrým, ale už se blížil konec. Teda, to jsem si jen myslel. Místo - bývalý výstup z lanové dráhy, totiž není pravým vrcholem Zoboru. Ten je až o kus dále, nicméně už s podstatně menším výšlapem. Nicméně, na vrchoku, stojí přirozeně vysílač. Matně si vzpomínám, že se jmenoval asi Pyramida? Trefné.

Ale bez dosažení vrchoku se do Čech nevracím! A tak jsme pokračovali dále, pro tento výhled:

Pak už jen za odměnu, cesta dolů.

Potkali jsme brouka:

Zbytky středověkého kláštera:

A pak už výletu byl konec.

Do konce Zen tripu, ale ještě zbývalo přespat a docestovat zpět do mé rodné země. Tak se stalo hned druhý den ráno. Kamarádka se ke mě připojila a dali jsme si za cíl, navštívit po cestě do Prahy, Zlínskou zoo. K mému nevelkému překvapení, nás navigace zatáhla přes okolí RZtek Zlínské Barum rally a obědu v Restauraci na Pindule, jsme prostě neodolali.

Pak už jen zoo, která mě mile překvapila, hlavně svou rozlohou.

A konečně cesta do Prahy.

“Konečně Čápo? KONEČNĚ?!?”, křičí na mě vnitřní hlas.

Ano konečně. Život není jen o výletění, život má i povinosti. Jedna z nich na mě čekala v Praze - má práce. Zen trip byl úžasný, myslím, že se v tomto roce zrodila má nová tradice. Užil jsem si to, odpočinul si a zažil nějaké to dobré dobrodrůžo. Díky všem, co se na tom jakkoliv podíleli a díky vám, že jste to četli. Doufám, že vás to bavilo a za rok, zase na Zen tripu! Mějte se :)