Den 3: řadíme neutrál

Probudil jsem se brzy ráno, ani nevím v kolik. Byla mi zima a v zádech jsem měl pocit, který jsem dlouho z rozespání nemohl pochopit. Ukázalo se, že jsem v noci udělal defekt. Defekt na matraci. Rozhodl jsem se tento malý problém řešit tím, že ho budu ignorovat :)

A i díky tomu, jsem se rozhodl vstávat pozdě a celý den nikam nespěchat. Za divných pohledů sousedů jsem se tady jal vyčistit si čajové nádobí a naplánovat dnešek. Sealsfieldův kámen, byla první volba. Dále jsem se těšil na Pálavu. Během plánování jsem měl ale pochyby, zda-li to je dobrý nápad. Problém? Kopec :D

Bylo mi jasné, že bude horko a úplně se mi do toho komba nechtělo. Ale řekl jsem si, že to teď nebudu řešit a rozhodnu se později, až uvidím, jak budu to horko zvládat.

Balím a vyrážím. Pozdě, téměř v pravé poledne.

Po cestě jsem minul docela velký crash. Spousta oleje, kolo ulomené a druhé auto ve škarpě. Pánů mi bylo líto, ale něměl jsem čas řešit, co se tam stalo a tak po ujištění, že jsou oba v pořádku a nic nepotřebují, jsem pokračoval v cestě. Znojmo. To bylo peklo. V téměř polední špičce mi trvalo opravdu dlouho, než jsem se dostal z města ven.

Ale podařilo se a nastal čas ke krátkému, asi tří kilometrovému, pochodu. S náloží horké vody a pár knihami, dekou a vodou, no. Opět jsem si pěkně zanadávál na svou hloupost, proč si tohle dělám :D To ale nebyl můj největší problém. Neočekával jsem po včerejšku, že budu mít nějaký problém se společností, resp. jsem neočekával žádnou. Ale dostal jsem jí opravdu velké množsví. To mi radosti nepřidalo, ale řekl jsem si, že k Sealsfieldovu kamenu prostě dojdu a pak uvidím.

Prolézám vinicí a celý zpocený, znící jako hučící parní lokomotiva, vstupuji do krásného, téměř výhradně dubového lesa. Stín střídá šílené slunko a naopak. Nicméně, vyhlídka stála za to:

I když jsem si rozdělal čaj, na knihu a klidné rozjímání to ani zdaleka nevypadalo. Bandy cyklistů, spousta malých řvoucích dětí a tečku dodal nějaký něměcky mluvící turista, který si vesele vytáhl krabičku cigaret a začal si kousek odemne pokuřovat. Samozřejmě, že vítr šel mím směrem.

A tak jsem se na chvíli natáhl, abych přemýšlel.

Tohle mělo být to méně populární, méně frekventované místo. Na Pálavě jsem to očekával řádově horší. K tomu to horko a tak. Náhle se mi nikam nechtělo. A došla mi i jiná, mnohem důležitější věc.

Vrátila se mi chuť k práci, programování a focení. To znamenalo jediné - mise splněna. Vypnul jsem, odpočal jsem si a zase jsem se rozběhl do plných obrátek.

A tak začala další kapitola mé dovolené. Dopravit se na Slovensko a oslavit narozeniny mé dobré kamarádky Ajky. O den dříve, než jsem plánoval, ale prý ji to moc nevadí :D

Sedám do Bubly, směr Brno (ano, Brno, nevím proč mě Waze zatáhl zrovna tudy), šup na dálnici a na šestku už si to valíme směr Slovensko. Těsně před hranicí jsem málem dostal infarkt, když si Bubla začal stěžovat, že mu chybí kapalina do ostříkovačů. Zaparkoval jsem tedy na první pumpě a řekl jsem si, proč rovnou nenatakovat. A tak jsem udělal, aniž bych si zkontroloval cenu. Krásných 34,50 Kč. Dráž netankuji ani v Praze.

K hranicím zbývalo pár kilometrů a tím tento blog, možná jen dočasně, řadí neutrál. Neozufejte, po sobotní oslavě se možná znovu vydám na cestu! Pokud ano, určitě o tom tady budu s láskou psát.

Ze Slovenska se v plném zraví a dobré náladě, pro zatím loučí Čápa. Mějte se krásně!