Den 0: cesta

Netrpělivé čekání. Tak lze shrnout většinu dnešního dne. Ať šlo o čekání na uschnutí prádla, v koloně nebo na D1 - kdy už ta pitomé zúžení skončí a já budu moc ukusovat kilometry více než osmdesátkou.

Když jsem konečně v půl šesté večer vše uschlé zabalil a naložil do "Bubly" (ano, pojmenovávám si auta :) ), nemohl jsem se dočkat, až skočím za volant a poletím směr jih Moravy.

První zásek padl hned na pátém kilometrů za Prahou. Češi demonstrovali, že jsou "mistři" zipu a orientace se v uzavírkách, ale zdržení nebylo dlouhé. Pak už to vcelku jelo. Čím dál od Prahy, tím méně aut a když jsem sjížděl u Jihlavy, byla dálnice už téměř prázdná.

Pak začal strašit déšť. Nic šíleného, nejdříve mokro, pak pár kapek. Silnice téměř prázdná a až na jeden neoznačený výmol, kde jsem málem nechal kolo, pohodička. Bál jsem se jen, aby v cílové lokaci nepršelo, jako pršelo právě tady a teď. Přál jsem si aby nepršelo. Vyhlídka na stavění stanu v mokru se mi vůbec nelíbila. To bych snad radši spal v autě :D

Mé přání bylo ale vyslyšeno, dorazil jsem sice již po tmě, ale po dešti na první pohled ani památky! Na pohled druhý jsem sice v dálce pozoroval na blesky, ale to jsem bral spíš pozitivně. Postavit stan snad budu moci v suchu, za relativní pohody, lze-li tak nazvat stavění stanu v noci :)

Dílo se samozřejmě podařilo. A výsledek?

A s touto bombou se pro dnešek loučím, dobrou noc a já jdu louskat svou první knihu :)